Astronomie mne zajímala, mám pocit, vždy, proto nedokáži přesně určit, kdy to všechno začalo. Ale je to už velmi dávno (jsem ročník 1971). Snad to zapříčinila malá knížečka Souhvězdí od J. Klepešty a A. Rükla, kterou jsme měli (a dodnes ji mám) doma v knihovně, snad to byly dvě kopule hvězdárny těsně pod vrcholem Kleti, kolem kterých jsme vždy procházeli během častých tůr na nejvyšší kopec Blanského lesa a které mne vždy čímsi fascinovaly. Určitě to ale také bylo letní nebe poseté hvězdami, které jsem spatřil, když jsem jako (pětiletý?) spal poprvé u dědy a u babičky na chatě na Lipně, a vyšel v noci ven před dům, probuzen plným močovým měchýřem. To ticho, které rušili jen cvrčci, a nekonečný oceán hvězd na tmavém šumavském nebi, na mne už tehdy zapůsobily tak, že jsem od té doby už hlavu k obloze zvedat nepřestal.

Nepřestal, a naopak jsem se snažil v rámci možností svůj zrak vyzbrojovat, abych viděl dále a více. Takže pak už následovaly klasické postupné mety: Východoněmecká stavebnice Optik - maličkým dalekohledem, drženým jen tak v ruce, jsem poprvé na vlastní oči spatřil krátery na Měsíci. Pak stavebnice Astrokabinet, poté triedr 8 x 30, pak na celé letní prázdniny zapůjčený 60 mm refraktor na azimutální montáži - skutečný astronomický dalekohled (bohužel bez zenitového zrcátka či hranolu, takže astronomická pozorování s ním byla doslova krkolomná). Moji rodiče si tehdy možná mysleli, že zapůjčením tohoto přístroje mou touhu po hvězdách jednou provždy ukojí, a "bude pokoj". Jenže bylo to přesně naopak - můj zájem o věc a touha po větším dalekohledu se tím jen prohloubily. V roce 1989 jsem si pak vyleštil vlastní zrcadlo a postavil první "velký" dalekohled - Newton o průměru 114 mm (viz. obr.). A vše se opakovalo - nenastalo očekávané uspokojení, nýbrž naopak: Začal jsem toužit po něčem lepším, větším, a pokud možno i s hodinovým strojem, abych se mohl pustit do fotografování. Jenže tady už byly zapotřebí peníze a ty jsem neměl. Takže jsem musel čekat až do roku 1999, kdy jsem si našetřil na první pořádný teleskop - Meade Schmidt-Cassegrain LX200, o průměru 200 mm. Nádherný, nesmírně drahý přístroj. Myslel jsem, že ho budu mít už po celý zbytek života. Už ho dávno nemám. Místo toho mne uchvátily apochromatické refraktory: Koupil jsem si kvalitní montáž Losmandy g-11 a k ní 101 mm ED refraktor Borg. S touhle sestavou se už daly dělat velmi hezké fotografie, takže jsem se v jednu chvíli dokonce domníval, že Borg bude tím dalekohledem, který mi vydrží navždy. Už ho také nemám. Pořídil jsem si 130 mm apochromát TMB - je tak krásný a má tak dokonalý obraz, že jsem přesvědčen, že mi už vydrží jednou provždy. Tak uvidíme...