Lov fotonů... možná trochu zvláštní a trochu pompézní titul. Jenže přesně o tom, jak se říká, to je. Úkol astrofotografa zní, posbírat těchto elementárních částic co nejvíc. Jak a čím jsem na to šel a jdu já, to je právě obsahem těchto www stránek: V sekci „vybavení“ najdete popis přístrojů, které k onomu "lovu" používám (anebo jsem používal), a v „galerii“ potom výsledky veškerého mého dosavadního snažení.

Pokud některé z vystavených fotografií shledáte esteticky příjemnými, neřku-li přímo hezkými, budu rád. Zároveň tím získáte odpověď na otázku, kterou mi nezasvěcení často kladou, ale na kterou se těžko hledá odpověď – proč se věnuju právě astrofotografii, když je to fotografická disciplína, spojená obvykle s únavou, ospalostí, zimou, samotou a někdy, přiznávám, i se strachem (přeci jenom, vše se odehrává v noci někde venku v hluboké tmě). Odpovědí jsou právě výše zmíněné povedené fotografie – je to příjemný a velmi uspokojující pocit, když si zážitek z pobytu pod hvězdnou oblohou prodloužíte a umocníte tím, že si donesete domů „suvenýr“ v podobě vlastnoručně zhotoveného pěkného snímku, na kterém jsou barevně zachyceny milióny světelných let vzdálené světy. Kolegové astrofotografové vědí dobře, o čem hovořím.

Pro větší názornost bych astrofotografii přirovnal k rybaření – sedíte celé hodiny sami, zkřehlí, unavení, ale šťastní, a čekáte. Čekáte, co vytáhnete. Narozdíl od rybaření zde ale máte určitou jistotu, že „něco tam vždycky bude“. (Naopak rybář má zase výhodu v tom, že ho za případný úlovek pochválí doma manželka, což se mi u astrofotografie nikdy nestalo). Jinak jde ale v obou případech o příjemně strávený čas, daleko od civilizace, daleko od všeho. A mimochodem, jak říkal Jan Werich – čas strávený na rybách se do celkového času, který má člověk vyměřen k životu, nepočítá. S astronomií to bude (doufejme) stejné. Ale dosti hlubokých úvah, raději klikněte na odkaz „galerie“. Před tím ale ještě dovolte poděkování několika lidem:

Svým rodičům za podporu morální i finanční, Martinu Myslivcovi za pomoc s technikou a především se zpracováním fotografií, a kamarádovi Zdeňkovi Hrdličkovi za to, že mě přizval ke spolupráci na štědře placeném projektu, díky čemuž jsem si mohl splnit dávné sny a pořídit si kvalitní astrofotografické vybavení. A také nesmím zapomenout na Jana Kubce a jeho knihu Pastýř hvězd – monografii věnovanou životu a dílu Viléma Erharta (4.4. 1914 – 16.1. 1996), známého jihočeského stavitele astronomické optiky. Kniha je sice napsána trochu v budovatelském duchu, ale to hlavní, nadšení a touha hlavního hrdiny stavět stále lepší a větší dalekohledy a pořizovat stále lepší a kvalitnější astronomické fotografie, je v knize zachycena dokonale. A protože se vše odehrává v Jižních Čechách - v Loučovicích, v Českých Budějovicích a hlavně na Kleti, na kterou koukám z okna svého bytu, nemohla mne tahle kniha neoslovit. Zvlášť, když se mi do rukou dostala v krásném věku mých 15 let. Rozhodně ji doporučuji k přečtení každému, kdo chce získat představu o tom, jak vypadají sny, touhy, vítězství i zklamání hvězdáře amatéra. A kolegové astrofotografové v knížce určitě najdou inspiraci a sílu překonávat překážky a nezdary, jimiž se astrofotografie jen hemží. Nevím ale, jestli je kniha v současné době ještě k sehnání – vyšla v Jihočeském nakladatelství Růže v r. 1986. Takže zájemci mohou pátrat snad jedině v knihovnách. Já ji sice mám, ale opatruji ji jako oko v hlavě a nepůjčím :-)