8“ Schmidt-Cassegrain na montáži LX200 není pro astrofotografii určitě špatný přístroj, ale po několika letech jeho používání a asi sto padesáti nafotografovaných negativech jsem si chtě nechtě musel přiznat, že existují i lepší systémy, které netrpí nectnostmi komerčně vyráběného SCT. Tyto nectnosti sice nejsou nikterak dramatické, ale přeci jenom, fotografické využití SCT mírně komplikují a trochu tím pádem omezují jeho okruh využití. Mám na mysli především nízkou základní světelnost (f/10), velké centrální zastínění objektivu, pohyblivé hlavní zrcadlo a tedy nutnost používat při pointování mimoosový pointér (OAG), dále dosti značnou vinětaci snímku a v neposlední řadě i znatelné deformace obrazů hvězd v krajích formátu 35 mm.

Předpokládaje, že výše popsané nepříjemnosti se nevyskytují u refraktorů, pořídil jsem si pro účely astronomické fotografie refraktor o průměru 101 milimetrů, od japonské firmy Borg.

Refraktor Borg 101ED je prodáván jako dalekohled s objektivem (ED dublet) o základní světelnosti f/6.4, ale díky promyšlenému modulovému systému lze provést jednoduchou konverzi na vyšší světelnost f/4. Při této přestavbě je pouze nutné zaměnit střední část tubusu za kratší a do ostřicího výtahu našroubovat dvoudílný tzv. Super-reduktor (celkem 4 optické členy ve dvou skupinách).

Dalekohled je vyráběn ve dvou verzích, s tubusem o průměru 80 resp. 115 milimetrů, přičemž 115 mm verze je vybavena velikým 4“ ostřicím výtahem s vnitřním „čistým“ průměrem 95 mm, umožňujícím využít velké obrazové pole formátu 6x7 cm, případně i 6x9 cm, které dalekohled bezvadně vykreslí.

Při fotografování na střední formát nabízí konfigurace f/6.4 velikost zobrazeného pole 5 x 5,9° (obdoba 320 mm objektivu na kinofilm), konfigurace f/4 potom pokryje plných 8 x 9,4° oblohy (obdoba 200 mm objektivu na kinofilm), ovšem se všemi výhodami negativu velikosti 6x7 cm. Já jsem se prozatím (psáno 12.9.2004) k fotografování na střední formát nedostal, používám zatím sestavu Borg f/4 + Canon EOS300D (velikost čipu cca 15 x 20 mm), která po přepočtu zhruba odpovídá ohniskové vzdálenosti 640 mm na kinofilm. Navíc díky skvělému rozlišení čipu EOSu lze takto dobře zachytit i plošně relativně málo rozsáhlé objekty.

Refraktor zn. Borg jsem zvolil právě kvůli jeho výše zmíněnému modulovému uspořádání, rozsáhlému fotografickému příslušenství, vysoké světelnosti a hlavně možnosti fotografovat na střední formát, to vše při velmi příznivé pořizovací ceně.

Ačkoli jsem neměl možnost porovnat kvalitu obrazu (psáno v r. 2005), poskytovanou Borgem, s jinými podobnými APO nebo ED refraktory, mohu konstatovat, že vizuálně nabízí tento relativně malý přístroj naprosto skvělý, barevně dokonale korigovaný a brilantně čistý obraz s vysokým kontrastem. Proto i v případě, že nezamýšlíte s tímto dalekohledem fotografovat, lze jej vřele doporučit (určitě však verzi s 80 mm tubusem) jako cenově dostupný, lehký přenosný přístroj, ideální pro výjezdy za temnou oblohou (toto doporučení jsem kdysi četl na stránkách mého přítele astronoma Zdeňka Bardona a musím mu dát nyní zcela za pravdu). Dobrou alternativou také může být menší bratr tohoto dalekohledu, a sice Borg 77ED. Kromě toho nabízí firma Hutech, prodávající dalekohledy této značky, ještě verzi o průměru 125 resp. 150 mm, u některých průměrů jsou navíc k mání i konfigurace o světelnosti 1:2,8.

Tato sestava vznikla „přestavbou“ mého stávajícího (výše popsaného) dalekohledu Borg 101ED se 115 mm tubusem, určeného pro fotografování na střední formát. Při konverzi byl z původního dalekohledu použit pouze objektiv, vše ostatní, tj. tubus o průměru 80 mm, ostření a hlavně f4 ED reduktor jsou nové komponenty. Důvod přestavby byl následující: Po prvních testech s digitálním fotoaparátem Canon EOS 300D se totiž ukázalo, že kresba sestavy 101ED objektiv + čtyřčočkový středoformátový reduktor způsobuje docela výrazné modré halo okolo jasnějších hvězd, ačkoli jinak byla kresba vynikající (nejmenší hvězdy cca 16 um). Modré halo však působilo poměrně rušivým dojmem, obzvláště na snímcích, vyžadujících silnější „vyzoomování“. Po konzultaci s Tedem Ishikawou z firmy Hutech, který potvrdil, že halo je způsobeno středoformátovým reduktorem, jsem si pořídil F4 ED Superreduktor, zkonstruovaný pro použití primárně s digitálním fotoaparátem. Již první testy na umělé hvězdě (nepřízeň počasí) naznačily, že halo by skutečně mohlo zmizet, navíc se ještě mírně zlepšila i tak již skvělá ostrost kresby celé sestavy. První snímky hvězdné oblohy pak veškerá očekávání jen potvrdily, viz. snímky M42 a Roseta (psáno 16. 3. 2005).