Autopointér Meade Pictor 201XT

V následujícím článku jsem se pokusil shrnout své dosavadní zkušenosti a postřehy, získané po zhruba třech letech používání autopointéru Pictor 201XT spolu s 8“ dalekohledem SC LX200, obojí od firmy Meade. Domnívám se, že se mi za tu dobu podařilo odhalit a více či méně uspokojivě zvládnout většinu úskalí, která se mohou při používání tohoto jednoduchého autopointéru vyskytnout, nicméně v žádném případě ještě nejsem v používání Pictoru rutinérem, proto velmi uvítám jakékoli podněty či tipy od všech, kteří mají s tímto zařízením nějaké zkušenosti.

Jak jsem již uvedl, jde o nejlevnější (já jsem jej zakoupil v prodejně u pana Matouška za 15 tisíc Kč) a zároveň nejlehčí (což je velkou výhodou) komerčně vyráběný autopointér. Ačkoli se v různých diskusních fórech na internetu občas objeví názor, že se jedná pouze o celkem neužitečnou hračku, jsem přesvědčen, že při troše snahy a trpělivosti lze s Pictorem docílit velmi dobrých výsledků.

Nechci zde opisovat návod k Pictoru, ten je ostatně k přístroji přiložen a velmi dobře popisuje veškeré nezbytné kroky, nutné pro nastavení autopointace, chtěl bych zde pouze zveřejnit pár dle mého názoru užitečných tipů, které v manuálu popsány nejsou.

1.) Kvalitní Off-Axis Guider (OAG)

Pointovat pomocí samostatného pointačního dalekohledu je určitě snazší ve všech ohledech (nalezení hvězdy pro pointaci, jasnost a kvalita obrazu hvězdy), ale dalekohled typu Schmidt-Cassegrain není dle mého názoru možné úspěšně pointovat samostatným refraktorem, proto je nutné použít mimoosový pointér (OAG). A zde začínají obvykle první problémy: Výběr hvězd pro pointaci se zde totiž omezuje na úzké mezikruží okolo fotografovaného objektu - u OAG Meade ve spojení s 8“ SC f/6,3 by pointační hvězda měla v ideálním případě ležet na kružnici s poloměrem cca 45´ se středem v centru obrazu. Jak je vidět, toto je podmínka v mnoha případech jen těžko splnitelná, ne-li nezřídka vůbec. V tuto chvíli by se jistě hodil OAG, který umožňuje posouvat 45° pointační zrcátko či hranolek nahoru a dolů a tím rozšířit pásmo, v kterém lze hledat pointační hvězdu. Řešením je v každém případě OAG Tracker III, který touto funkcí disponuje v dostatečné míře – pointační zrcátko zde lze skutečně posouvat nahoru a dolů téměř neomezeně, takže pointační hvězdu lze do zorného pole většinou dostat bez nutnosti „popojíždění“ dalekohledem a tím i bez změny kompozice obrazu.

O možnosti otáčet OAG okolo optické osy dalekohledu a tím „prohledávat“ okolí fotografovaného objektu ani nemluvím – to je nezbytná samozřejmost. Samozřejmostí už však u některých OAG není možnost otáčet nezávisle na tělu OAG i připojeným fotoaparátem a tím nastavit kompozici snímku bez ohledu na to, kterým směrem míří pointační port OAG. Při fotografování plošně rozsáhlých objektů (např. Plejád) je toto zcela nepominutelný rys kvalitního OAG. Opět lze doporučit mj. Tracker III.

Pokud tedy máme štěstí a podařilo se nám najít hvězdu použitelnou pro pointaci, obvykle zjistíme již při jejím pozorování silným centrovacím okulárem, že kvalita obrazu hvězdy za mnoho nestojí – přeci jen, je to vždy hvězda z okraje zorného pole, trpící téměř všemi známými zobrazovacími vadami a navíc jí na jasu značně ubírá vinětace, takže zde přijde velmi vhod velké eliptické 45° pointační zrcátko Trackeru, navíc s možností jemného seřízení, kterým lze dosáhnout toho, aby zrcátko „vidělo“ co největší část objektivu dalekohledu.

(Pokud se Vám zdá, že zde neúměrně propaguji OAG Tracker III, není to proto, že bych snad byl dealerem této firmy, ale z toho důvodu, že jsem s tímto kusem svého vybavení mimořádně spokojen a že jej mohu s čistým svědomím vřele doporučit).

2.) Pozor na centrovací okulár!

Jelikož CCD čip Pictoru není z největších (2,4 x 3,6 mm), je nutno vycentrovat pointační hvězdu před nasazením autopointéru co nejpřesněji. Pro vycentrování je samozřejmě zapotřebí okuláru s osvětleným záměrným křížem, dobře vyhoví např. 11 mm okulár Meade. Proč však varovný nadpis kapitolky: Použijete-li k centrování 9 mm okulár Meade s pohyblivým záměrným křížem, může se vám stát, že ač je hvězda vycentrována v průsečíku osvětleného kříže, ve skutečnosti není ani zdaleka ve středu okuláru, neboť kříž se momentálně nalézá mimo střed. Pak je ovšem veškerá snaha zachytit zdánlivě vycentrovanou hvězdu Pictorem odsouzena předem k nezdaru. Vím, o čem hovořím, neboť jsem takto již ztratil mnoho hodin a nervů – že je kříž mimo střed okuláru prostě na první pohled nepoznáte. Vyřešil jsem to definitivně tak, že jsem nastavil kříž co nejpřesněji do střední pozice a seřizovací šroubky okuláru pak zakápnul vteřinovým lepidlem.

3.) Nastavení doby expozice

Před prvním nahrazením okuláru Pictorem doporučuji nastavit expoziční dobu o trošku víc, než by teoreticky odpovídalo jasnosti použité hvězdy. Přeci jenom, není jisté, zda jsme se hned napoprvé strefili s Pictorem do ohniska, proto poněkud delší expozice pomůže Pictoru zachytit i nepřesně zaostřenou hvězdu. Pro orientaci: Při použití OAG Tracker III spolu s reduktorem 0,65x jsem mohl použít expoziční čas 1 sec na hvězdu velikosti 6,25 mag. (hodnota jasu dosahovala hodnoty 38) .Velkou roli hraje např. také to, nakolik je tmavá obloha – např. při obloze „znečištěné“ měsíčním světlem jsem u hvězdy s mag. 6,45 musel použít expozici 5 sec!

4.) Nezapomínejte na temný snímek.

Po jakékoli změně expoziční doby vždy sejměte temný snímek! V návodu se o tom samozřejmě hovoří, připomínám to jen pro jistotu, skutečně to pomáhá.

5.) Nechte Pictor „uklidnit“

Po nasazení Pictoru a krátkém stisku tlačítka v režimu FF proběhnout na displeji hodnoty relativního jasu hvězdy a její souřadnice na čipu kamery. Při prvním, někdy i druhém zobrazení těchto hodnot ukáže kamera obvykle nějaké „nesmysly“, kterých se netřeba lekat. Při třetím, nejpozději při čtvrtém cyklu je již možné brát údaje na displeji vážně. Proto ukáže-li vám Pictor napoprvé jas hvězdy 00 na souřadnicích třeba 8,9, vyčkejte.

6.) Zaostření

Výrobce uvádí, že Pictor je téměř parfokální právě s 9 mm pointačním okulárem Meade – naštěstí to tak skutečně je, takže při první výměně tohoto okuláru za Pictor stačí povytáhnout Pictor přesně o tolik milimetrů, o kolik je z okulárového výtahu povytažen 9 mm okulár a měli byste být již hodně blízko ohniska. Vyčkejte opět 3 až 4 cykly a sledujte hodnotu jasu. Pokud je (průměrná) hodnota nízká (méně než 10) je to buď proto, že Pictor není dostatečně zaostřen anebo je nastavena příliš krátká doba expozice. Nyní máme tedy dvě možnosti: Buď zvýšit dobu expozice, nebo zkoušet Pictor posouvat v okulárovém výtahu nahoru nebo dolů a tím se jej pokusit lépe zaostřit. Pokud předpokládáte, že nastavená expoziční doba je úměrná jasnosti sledované hvězdy, bude v tuto chvíli lepší experimentovat s polohou ohniska. Zaznamenejte si či odměřte výchozí pozici Pictoru v okulárovém výtahu a pak jej opatrně povytáhněte (nebo zasuňte) přibližně o jeden milimetr, zajistěte jej a nechte opět proběhnout 3 až 4 cykly zobrazení jasu. Jestliže se nyní hodnota jasu nezvýšila, či dokonce klesla téměř na nulu, je jasné, že jste se s Pictorem od ohniska vzdálili a je tedy zapotřebí vrátit se zpět do výchozí pozice a zkusit posunout kameru přibližně o jeden milimetr na opačnou stranu. Pokud se však průměrná hodnota jasu významně zvýšila, jste na dobré cestě, protože jste se přiblížili k ohnisku. Nyní je opět dobré si tuto pozici zaznamenat a pak zkoušet posouvat Pictor pokud možno již jen o zlomky milimetru a sledovat, co se děje s jasem hvězdy. Dosáhneme-li bodu, kde je hodnota jasu evidentně nejvyšší, máme vyhráno. Je velmi vhodné si tuto pozici opět přesně odměřit či zafixovat aretačním prstencem na válci těla Pictoru, neboť příště nám tento krok ušetří mnoho času a experimentování (za předpokladu, že bude dalekohled zaostřen stejným způsobem).

Někdy se však stane, že manipulace s polohou ohniska nevede ke kýženému cíli a hodnota jasu hvězdy na displeji se nijak nemění – pohybuje se stále okolo nuly. V tomto případě je zapotřebí nastavit delší expozici, řekněme o 1/3 původní hodnoty (a nezapomenout poté sejmout temný snímek). Toto prodloužení expozice již většinou pomůže a hodnota jasu na displeji se zvýší natolik, že je již možné s tímto údajem „pracovat“ a pomocí výše popsaného posouvání Pictoru nalézt bod (ohnisko) kde bude hodnota jasu nejvyšší.

7.) Rovnoběžnost os Pictoru a dalekohledu

Z praktických důvodů je vhodné, aby při jemném pohybu dalekohledu např. v rektascenzi se hvězda pohybovala po čipu kamery rovnoběžně s jednou z jeho stran, nejlépe s tou delší – tedy nikdy ne diagonálně (při korekcích by potom Pictor musel provádět opravy v obou osách při každém odchýlení hvězdy). Tohoto docílíte velice jednoduše: Natočte Pictor v okulárovém výtahu OAG přesně o tolik stupňů, o kolik je natočen tento okulárový výtah vůči optické ose dalekohledu. Přitom za výchozí pozici natáčení OAG bereme směr, kdy okulárový výtah míří vzhůru, tedy při pohledu na tubus dalekohledu zezadu je to směr na „dvanáct hodin“. Natočíme-li tedy OAG kvůli vhodné pointační hvězdě dejme tomu o 60° doprava (tedy po směru hodinových ručiček), musíme o tentýž úhel a směr natočit i Pictor v okulárovém výtahu (za výchozí bere pozice, kdy je delší strana těla Pictoru kolmá na osu dalekohledu).

Při natáčení autoguideru můžeme někdy narazit (doslova) na problém, že není možné dosáhnout požadovaného úhlu natočení, neboť tělo Pictoru narazí do tubusu dalekohledu (např. u verze f/6,3 u SC Meade) či do vidlice montáže. Naštěstí je zde řešení, a sice natočit Pictor v opačném směru, avšak pouze o úhel doplňkový do 90°. Tedy např. potřebujeme-li natočit kameru o 70° po směru hodinových ručiček a není to fyzicky možné, natočíme Pictor o 20° proti směru hodinových ručiček. Ovšem pozor: V tomto případě dojde k „přehození“ osy X a Y na čipu autopointéru a je bezpodmínečně nutné provést kalibraci (viz dále).

O tom, zda je Pictor natočen o správný úhel se přesvědčíte jednoduše: Pohybujete dalekohledem např. v rektascenzi a sledujte, jak se mění souřadnice hvězdy. Je-li Pictor natočen správně, mění se hodnota pouze jediné ze souřadnic. Je dobré „popojet“ s hvězdou alespoň o čtyři jednotky, což už je dostatečná vzdálenost, na níž se projeví rovnoběžnost čipu s rektascenzní a deklinační osou.

Pozor: Při natáčení Pictoru dbejte na to, abyste Pictor nechtěně neposunuli nahoru nebo dolů v okulárovém výtahu a tím ztratili polohu pracně nalezeného ohniska. Proto je nanejvýš vhodné nasadit na válec autopointéru aretační prstenec a zajistit jej pevně šroubkem.

8.) Kalibrace

Možná nejobtížnější krok při nastavování autopointace a těžko zde něco radit. V každém případě je před započetím kalibračního procesu nutné provést následující kroky:

- umístit hvězdu co nejblíže středu čipu (pozice 4,5 nebo 5,5), neboť Pictor bude s hvězdou zkušebně „popojíždět“ a potřebuje tedy co nejvíce místa ve všech směrech od středu čipu.
- nastavte expoziční dobu tak, aby se hodnota jasu hvězdy pohybovala okolo 30 až 40
- změřte si přibližný čas, který je zapotřebí k tomu, aby se souřadnice hvězdy při stisku tlačítka jemného pohybu změnila o jednu jednotku
- najděte a zadejte do montáže co nejpřesnější hodnotu kompenzace vůle v deklinaci (Backslash), aby prodleva při změně směru pohybu v deklinaci byla co nejmenší (zároveň však nesmí dojít ke „skoku“ při změně směru).

- natočte Pictor tak, abyste sesouhlasili orientaci os dalekohledu a autopointéru (viz. kapitola č. 7)

Zastrčte kabel od Pictoru do zdířky CCD na panelu dalekohledu, spusťte kalibraci a sledujte, co autoguider provádí: Pictor postupně pohybuje dalekohledem ve všech čtyřech směrech, nejprve v RA, potom v DE. Pokud celý proces úspěšně proběhne a na displeji Pictoru začnou blikat písmena „gd“, je vyhráno a máte důvod k oslavě. Bohužel dost často se stane, že Pictor kalibraci přeruší a ohlásí chybu. V takovém případě zkuste kalibraci spustit znovu (co kdyby to teď prošlo..), pokud se však chyba opakuje, bude zapotřebí změnit jednu (nebo obě) nastavené hodnoty času pro kalibraci. Jako výchozí hodnoty je možné orientačně brát změřené časy, za něž se změní o jednu jednotku souřadnice hvězdy při stisku tlačítka jemného pohybu dalekohledu. Je proto dobré vědět, v jaké fázi Pictor kalibraci přerušil, tj. po kterém kroku ohlásil chybu. Došlo-li k chybě již po kalibraci rektascenze, změňte (prodlužte či zkraťte) čas pro kalibraci v RA a spusťte kalibraci znovu. S nastavováním hodnoty pak musíte experimentovat tak dlouho, dokud Pictor úspěšně přes kalibraci rektascenze nepřejde. Totéž se samozřejmě může opakovat při kalibraci deklinace. Mějte na paměti, že nastavené časy pro kalibraci RA a DE nemusí být vůbec shodné, mohou se i dost lišit. Rovněž je dobré vědět, že hledání správných hodnot pro kalibraci může někdy zabrat i dost času – nenechte se však odradit, nakonec se to vždy povede.

Po úspěšné kalibraci si nezapomeňte zaznamenat veškeré zjištěné údaje – především oba časy pro kalibraci RA a DE, expoziční dobu, hodnotu kompenzace vůle v deklinaci, jasnost hvězdy, její souřadnice atd. atd. Bude se Vám to příště hodit.

V návodu výrobce uvádí, že zkalibrujeme-li Pictor na hvězdě s deklinací 30°, je možné jej potom bez další kalibrace používat i na hvězdy s deklinací rozdílnou od této až o 30°, tedy od -60° do +60° DE. Samozřejmě, že při použití jiného OAG, jiného reduktoru či při výrazně jiné deklinaci je nutno kalibrovat znovu.

9.) Pointace

Pokud jste se úspěšně propracovali až sem, čekají Vás už pouze samé příjemné úkony: Krátkým stiskem tlačítka spustit autoguider, otevřít závěrku, nalít si z termosky horké té a pak už jen sledovat, jak stroje pracují za vás. Pro samotnou pointaci tedy snad už jen jediný tip: Nastavte nyní expoziční dobu Pictoru na co nejnižší hodnotu, pouze tak, aby se průměrná hodnota jasu hvězdy pohybovala bezpečně nad minimální doporučenou hodnotou 10. Pokud jas občas klesne pod 10, nic se neděje. Krátký expoziční čas totiž znamená častější korekce a tím přesnější pointaci. Ovšem pozor, nesmíme se dostat do druhého extrému a provádět korekce několikrát za sekundu, to nezvládne úspěšně žádná montáž a pokud je navíc silný seeing, obrazy hvězd budou vždy mírně rozjeté do tvaru oválků. Jako optimální expoziční doba pro Pictor ve spojení s 8“ SC f/6,3 se ukázaly časy mezi 1 až 6 sekundami, snímky pak byly pointovány vždy téměř bezchybně.

10.) Všeobecné

- možná je to jen můj subjektivní pocit, ale zdá se mi, že Pictor pracuje lépe v chladnější polovině roku, nejlépe pak za mrazu. Takto „chlazený“ čip produkuje méně šumu a kamera je tím pádem citlivější.
- po zapnutí dejte přístroji alespoň 20 minut na zahřátí elektroniky, skutečně to pomáhá.
- po každé změně expozičního času sejměte temný snímek
- kabely, vedoucí od Pictoru, zavěšte nějak bezpečně na montáž či dalekohled – nebudou Pictor nijak převažovat či stáčet
- Pictor v okulárovém výtahu OAG vždy pevně zajistěte šroubkem, sebemenší nežádoucí pohyb vám tiše a nepozorovaně zlikviduje pointaci snímku.
- obrňte se trpělivostí a nenechte se odradit počátečními neúspěchy.

Tolik tedy mé poznatky, získané při práci s Pictorem. Jak jsem již uvedl na začátku, máte-li někdo s tímto přístrojem (či s modely Pictor208 či 216) jakékoli zkušenosti, nebo Vás napadá něco zásadního, co mně uniklo, prosím neváhejte a dejte mi vědět. Za každý užitečný tip budu vděčen.